Historie

Z historie první tělocvičné jednoty v Brně - nynějšího Sokola Brno I

Jaroslav Nešpor

V lednu roku 1862 byl v Brně (a na Moravě) založen první český tělocvičný spolek. První stanovy "Moravského tělocvičného spolku v Brně" nesly datum 21. ledna 1862 a zakládající členové tohoto spolku zahájili cvičení již ve středu 15. ledna téhož roku. Bylo to dva měsíce před prvním cvičením Tělocvičné jednoty pražské, jejíž činnost byla úředně povolena 27. ledna 1862. Dlouhé administrativní průtahy moravského zemského místodržitelství způsobily, že byly stanovy spolku "Tělocvičná jednota v Brně" potvrzeny klauzulí v českém jazyce až 2. prosince 1862 a policejní ředitelství v Brně bylo zároveň upozorněno, aby přísně dohlíželo na chování tohoto spolku se zjevnou výlučně národní tendencí. Tento den je tedy považován za den založení jednoty. Schválené stanovy byly zpracovány podle vzoru stanov Tělocvičné jednoty Pražské, ale např. článek I. o účelu spolkovém je pojednán šířeji a osobitě. Jednota brněnská měla být především ústavem pedagogickým, majíc vychovávat moravské učitele tělocviku a tím se přičinit o rozšíření tělesné výchovy po celé zemi. Druhý účel jednoty brněnské byl dietetický, čímž se mělo rozumět pěstování tělocviku jako prostředku k zachování individuálního zdraví a svěžesti tělesné.

Největší zásluhy o vznik Tělocvičné jednoty v Brně, která představovala protiváhu aktivitám německých tělocvičných spolků, jsou právem připisovány brněnskému vlastenci, poslanci říšského sněmu a profesoru hospodářských věd na brněnské technice, lékaři MUDr. Janu Helceletovi. Na zrodu brněnského Sokola se však podílela řada významných osobností tehdejšího brněnského kulturního, vědeckého, politického i hospodářského života. Tělesná cvičení se před rokem 1862 pěstovala v Brně pouze ve Stavovské akademii moravské, která byla součástí olomoucké univerzity - v roce 1847 přeložené do Brna, v níž byl učitelem šermu Gustav Hergsell.

Potíže spolku byly v příštích letech téměř nepřekonatelné. V létě 1863 nebylo letní tělocvičny a necvičilo se vůbec, v zimě 1863 - 1864 se oživila tělocvičná činnost jen nakrátko. Slabá činnost Tělocvičné jednoty v Brně dostala nový impuls v květnu roku 1864 a po náboru členstva svolal deník Moravská orlice členstvo na valnou hromadu "Sokolů brněnských". Ta se konala se 25. října 1864 za účasti 33 členů Sokolů, brněnských. Předsedou byl zvolen MDr. Jan Helcelet, tělocvičným mistrem p. G. Hergsell.

Po slibných začátcích a následném roztrpčení a snad i v důsledku okupace Brna pruským vojskem (v létě 1866) a následné epidemie cholery, se na valné hromadě 17.února 1867 jednota rozešla. Přesto, že byla činnost Tělocvičné jednoty v Brně v letech 1867 - 1868 krátkodobě přerušená, kontinuita myšlenek a úsilí byla zachována v osobnostech, které stály u jejího založení i následné obnovy.

Stagnace národního života v Brně byla překonána v průběhu roku 1867, kdy bylo otevřeno v Brně Slovanské gymnázium, v listopadu vyšel nový shromažďovací zákon, v Praze byl slavnostně položen základní kámen k Národnímu divadlu. Do čela brněnských Sokolů se postavil syn zakladatele Jana Helceleta čtyřiadvacetiletý JUDr. Ctibor Helcelet (*1844), žák Tyršův a pozdější významný advokát, zemský a též říšský poslanec, který se natrvalo vrátil ze studií do Brna. 16. září 1868 zaslal přípravný výbor žádost o povolení stanov zpracovaných úplně podle stanov Sokola Pražského. Již 23.září 1868 místodržitelství stanovy schválilo a v nich (poprvé) i oficielní název "Tělocvičná jednota brněnská Sokol". 11. října se konala ve Čtenářském spolku ustavující valná hromada. Ze 106 přihlášených bylo přítomno 62 členů. Starostou se stal Dr. Josef Fanderlík a náčelníkem JUDr. Ctibor Helcelet. O měsíc později - 4. listopadu 1868 byla v domě br. Zedníka na rohu Joštovy a České ulice otevřena nová tělocvična. Bylo zahájeno pravidelné cvičení, následovalo ustavení cvičitelského sboru. Zpočátku cvičilo 51 mužů v pěti družstvech, v lednu zahájilo cvičení 71 žáků. 6. ledna 1869 vykonala jednota první pochodové cvičení a 6. června podnikli brněnští Sokolové svůj první výlet poprvé zase v krojích do Blanska - s výletním praporem a trubkou. T.G. Masaryk vzpomínal, že první Sokoly uviděl právě v Brně, pravděpodobně toho dne, protože po prázdninách již odešel do Vídně. Redaktor Moravské orlice J.Dvořák připomněl, že všechny Sokoly, pěvce i čtenářské spolky spojuje jeden cíl: vydobýt vlasti svobodu a národu slávu. Stagnaci a potíže se v roce 1868 až 69 podařilo jednotě překonat především zásluhou JUDr. Ctibora Helceleta (1844 až 1904), pozdějšího významného advokáta ve Vyškově, zemského a též říšského poslance.

Od roku 1868 nesla jednota název "Tělocvičná jednota brněnská Sokol", a ten si podržela až do roku 1912. (s přerušením v letech 1877 až 1881, kdy si brněnští sokolové změnili název jednoty na "Český tělocvičný spolek v Brně") Konečně od roku 1913 počala jednota vystupovat pod názvem Tělocvičná jednota Sokol Brno I. Toto označení si jednota podržela do roku 1952 (poslední čtyři roky jako Sokol Zbrojovka Brno) a mohla se k němu vrátit až po pádu komunistického režimu na začátku roku 1990.

Největší sokolskou událostí roku 1871 byla slavnost svěcení sokolského praporu. Po úředních obstrukcích v roce 1870 byla slavnost povolena a uspořádána 29. května 1871. Toho dne se sjelo do Brna 50 jednot sokolských z Čech (se 764 členy) a 14 jednot moravských (s 298 členy), celkem s 41 prapory. Prapor z těžkého bílého a modrého hedvábí na jehož jedné straně je vyšit nápis SOKOL BRNĚNSKÝ a na druhé straně pták sokol držící stuhu s nápisem TUŽME SE !, je uchováván v prostorách stadionu Sokola Brno I a je svědkem kontinuity této největší brněnské sokolské jednoty.

Od 15. prosince 1872 se pravidelné cvičení konalo v Besedním domě (na rohu Komenského náměstí a Husovy ulice). Tam brněnská jednota cvičila dokonce plných 55 let.

Jestliže vznikl Sokol ve Valašském Meziříčí (1864), v Kroměříži (1865) a ve Velkém Meziříčí (1968) více méně přímým působením Prahy, stal se od roku 1869 zakladatelem značného počtu jednot na Moravě Sokol brněnský. Sokol v Prostějově a ve Slavkově (1889), Sokol v Tišnově (1870) i v Morkovicích (1871) založili členové brněnské jednoty. Bezprostředně po slavnosti rozvinutí praporu v Brně (1871) vznikl Sokol v Třebíči, Králově Poli (tehdy samostatném městě), v Kyjově, Rousínově, Frenštátu, Lysicích a Ivančicích.

JUDR. Ctibor Helcelet byl iniciátorem utvoření "Sokolské župní jednoty mporavské" (1872), jejímž starostou byl zvolen ing. Florián Zedník, jednatelem Ctibor Helcelet a pokladníkem Jan Rychman, vesměs činovníci Sokola brněnského.

Za významnou událost, na níž se organizačně podílely vedle Tělocvičné jednoty Sokol Brno I i další moravské jednoty, lze jednoznačně považovat tzv. Brněnský sokolský slet svolaný na dny 28. až 29. června roku 1914. Slet, který vyvolal značný ohlas v tehdejší české veřejnosti a byl hojně navštíven i zástupci ze zahraničí, musel být předčasně ukončen z důvodu atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d' Este. I přes předčasné ukončení se brněnský slet (konaný však na území tehdy samostatného města Královo Pole) stal jedinečnou demonstrací národní síly a hrdosti.

Již v roce 1890 bylo založeno Družstvo pro zřízení tělocvičny pro Tělocvičnou jednotu Sokol v Brně, neboť prostory tělocvičny v Besedním domě již plně nevyhovovaly bohaté činnosti. Od roku 1912 byl hospodářem tohoto družstva br. Josef Zezula, který se zasadil o to, aby bylo zajištěno dostatečně velké stavební místo (na místě dřívějšího hřbitova na tehdejší Giskrově, dnešní Kounicově ulici.) Koncem roku 1920 jednota zakoupila pozemek o rozloze 2,5 hektaru. Peníze byly získány z veřejných sbírek a od (dnes bychom řekli) sponzorů. Jednota začala v roce 1922 zřízením letního cvičiště, kdy se poprvé ve větším rozsahu uplatnily sokolské pracovní brigády. Budově stadionu předcházela stavba jednoduchého výstavního pavilonu, který byl pronajímán a tím vydělával peníze na pozdější vlastní stavbu tělocvičen. Prozatímně se podařilo získat tělocvičnu v sále v lužáneckém parku.

Základní kámen ke stavbě (dvou) tělocvičen byl položen 28. října 1927 (tedy před 70ti lety). Za méně než dva roky (23.června 1929) bylo velkou slavností otevřeno atletické hřiště a 24. ledna 1930 zahájeno cvičení v obou tělocvičnách - jak je známe dnes. Do komplexu byl začleněn a vhodně upraven i původní "výstavní pavilon", z něhož vznikl velký společenský sál s předsálím a šatnami. Časem přibylo sokolské kino , restaurace a kavárna. Finanční prostředky byly získány převážně úpisovými akcemi na stavbu, které iniciovali bratři Josef Zezula, František Kožík a Eduard Toman. Zásluhou výjimečných hospodářských vloh, neobyčejného klidu, přehledu a houževnatosti bratra Zezuly, které ocenil jeho blízký spolupracovník br. ing. Jaroslav Poděl, a v krizových letech vložení vlastního majetku jako zástavy za úvěry jednoty, bylo v roce 1937 po pěti letech nejistoty dosaženo finanční rovnováhy.

V době, kdy jednota zápasila s 10 miliony dluhů se středem zájmu celého Brna stala výstavba přehrady na Svratce nedaleko Kníniček. Sokolské koupaliště byl další velký čin a kus práce bratra Ceciho - jak bratra náčelníka a později starostu jednoty Zezulu s opravdovou láskou a úctou oslovovali jeho nejbližší přátelé a spolupracovníci. Josef Zezula - náčelník, starosta - člověk, který se snad nejvíce zasloužil o šíření sokolské myšlenky, o rozvíjení cvičitelské práce i sportovní (závodnické) činnosti naší jednoty. Na podzim roku 1933 uskutečnila skupina sokolských činovníků první obhlídku pozemků, kde by mohlo být vybudováno sokolské koupaliště. Bratr Zezula byl a zůstal v čele této akce. Již tehdy rozeznal a pochopil, že další vzestup naší jednoty "není bez vody možný", že už jen cvičiště a tělocvična nestačí, že je třeba pamatovat i na vodní sporty, na táboření a osady a tím udržovat krok s pokrokem doby. V říjnu 1937 bylo cvičitelským sborem výboru doporučeno zakoupení vhodného pozemku v katastrálním území Kníničky, který byl začátkem roku 1938 zaknihován jako majetek naší jednoty. 14. května 1939 byly na přehradě zahájeny sokolské brigády, které byly přerušeny až rozpuštěním jednoty a zabavením sokolského majetku nacisty v dubnu 1941.

Vůbec první československou olympijskou medaili získal člen Sokola Brno I, vítěz ve šplhu na laně na olympijských hrách v Paříži roku 1924 Bedřich Šupčík. O dva roky později získali na mistrovství světa ve francouzském Lyonu prvenství opět závodníci Sokola Brno I: Bedřich Šupčík, Ladislav Vácha, J. Karafiát a Jan Gajdoš. Na olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928 vybojoval zlatou medaili ve cvičení na bradlech a stříbrnou medaili za cvičení na kruzích Ladislav Vácha, V Paříži na mistrovství světa v roce 1931 zvítězil a stal se absolutním mistrem světa v nářaďovém tělocviku Alois Hudec a rovněž se stal vítězem ve cvičení na kruzích na Berlínské olympiádě v roce 1936. Na pražském mistrovství světa, konaném v roce 1938 vynikl Jan Gajdoš, který zvítězil a stal se mistrem světa v prostných. Jejich následovníky byli v roce 1948 na OH v Londýně Věra Růžičková (rozená Schuláková), nejmladší členka vítězného družstva žen a nositelka zlaté olympijské medaile, Zdeněk Růžička, který získal dvě bronzové medaile za cvičení na kruzích a v prostných. Členem olympijského družstva byl v roce 1936 i Gustav Hrubý, pozdější gymnastický trenér, významným trenérem žen byl Jiří Růžička - starší bratr Zdeňka.

Po čtyřiceti letech totalitního režimu a třech reorganizacích tělovýchovy se podařilo v roce 1990 Sokol Brno I obnobvit. Na dřívější sportovní tradice a výsledky navazuje činnost oddílů sportovní gymnastiky, šermu, volejbalu, stolního tenisu. Pro širší veřejnost je otevřený program horolezeckého a vodáckého oddílu i nabídka odboru sokolské všestrannosti v němž jsou činní i florbalisté.

Dvě velké tělocvičny - postavené v roce 1929, sportovní hala, a několik malých tělocvičen, hřiště na kterém se konají brněnské sokolské slety a beach-volejbalový areál vybudovaný v prostoru známého Sokolského koupaliště na brněnské přehradě, kde je též vodácká loděnice, jsou místa, která dnes v Brně vyhledávají všechny věkové kategorie od rodičů s dětmi až po seniory.

Uveďme v závěru několik dalších významných jmen lidí - bratří a sester - spojených s činností naší jednoty : starosta Cyril Hýlek, náčelnice Amálie Babáková, Marica Potočková - organizátorka pamětních sletů, vedoucí dorostenek, atd. K významným osobnostem Sokola Brno 1 patří nepochybně šermíři : Jindřich Chmela, František Gerža, MUDr. Milan Peštál; basketbalisté : Josef Fleischlinger, Ivan Mrázek; volejbalisté : Karel Láznička, Zdeněk Chlup; činovníci: JUDr. Zdeněk Ostrý, Ing. Jaroslav Poděl, MUDr. Jiří Hlavoň; hudební skladatel a klavírista Oldřich Harfel; sokolští historikové: MUDr. Vladimír Zapletal, František Kožík, PhDr. Přemysl Ježek.

V roce 1933 vzkázal brněnskému Sokolu prezident T.G.Masaryk :
"Jste největší a nejstarší jednotou na Moravě a to zavazuje"